. Není pro rodiče nic radostnějšího, než když v jejich celoživotní zálibě a koníčku pokračují děti. Příkladem mohou být otec a syn Hutěčkovi z Lukova (okr. Zlín), úspěšní chovatelé hladkosrstých foxteriérů. Z jejich chovatelské stanice „Tuskulum“ vzešlo mnoho psů, kteří měli a mají nejen kvalitní exteriér, ale rovněž vynikající pracovní vlohy. Jak se k tomu postupně dopracovali, na to dává částečně odpověď následující „dvojrozhovor“, v němž se oba Vladimírové vzájemně doplňují, tak jakto ostatně v rodinném týmu má být. Jistě nemusíme připomínat, že mladší z nich převzaté i své vlastní chovatelské zkušenosti zúročuje ve funkci poradce chovu našeho Klubu. (otištěno ve Zpravodaji KCHF ČR, čísle 4/2009)
Povaha, lovecké vlohy a kvalitní exteriér jsou základ – Vladimír Hutěčka st.
Jak dlouho se věnujete chovu psů a proč jste si zvolil právě foxteriéra?
Snad právě proto, že pocházím z rodiny s mysliveckou tradicí, byla přítomnost psa v naší rodině vždy samozřejmostí. Naprosto přesně si i po mnoha letech vybavuji listopadový den roku 1955, kdy se zatoulal a následně zabydlel v naší rodině psík hladkosrstého foxteriéra bílo – černého zbarvení, který si svojí povahou okamžitě získal přízeň celé rodiny. Jeho charakteristika jako výborný společník, totální likvidátor obtížných hlodavců v hospodářské části stavení, úhlavní nepřítel koček celého okolí, ale hlavně náruživý lovec je tím, co mne i po tolika letech stále pojí s našimi plemeny foxteriéra a co asi tou největší měrou ovlivnilo moje rozhodnutí v příštím období.
Při výběru nebo přesněji volbě pro budoucí lovecké využití a chov (chov vždy spojuji s loveckou upotřebitelností) jsem preferoval plemeno temperamentní, pracovně zaměřené a využitelné ve více specializacích, v neposlední řadě plemeno exteriérově odpovídající mým představám. Vlastním chovem foxteriérů hladkosrstých jsem se mohl plně a prakticky začít věnovat po vytvoření odpovídajícího pracovně-profesního a rodinného zázemí. To bylo v roce 1986 po předchozím několikaletém sledování chovu hlavně na dostupných výstavách a jiných kynologických akcích. První fenka zakoupená v roce 1986 se příliš nepovedla po stránce exteriéru (problematické ucho) ani pracovní. Po dvou letech následoval psík Dukar Taxon po rodičích importovaných Dr. Brázdou (oboustranně chov „v.d. Bismarcquelle“). Dukar mne svými vlastnostmi a typem jednoznačně přesvědčil o skutečnosti, že budoucí zakladatelka mojí chovatelské stanice by mohla pocházet po stejném otci – Rocky v.d. Bismarcquelle. Na doporučení poradce chovu Dr. Brázdy jsem z chovatelské stanice „z Krčmaně“ pana Moudrého získal fenku Cinta z Krčmaně - povahově vyrovnanou a pracovně odpovídající mým požadavkům. Tato již ve svých jedenácti měsících věku absolvovala vítězně barvářské zkoušky, s úspěchem i lesní zkoušky a stala se zakladatelkou chovatelské stanice Tuskulum.
Co považujete za vaše největší chovatelské a kynologické úspěchy ?Především proto, že foxteriér náleží k loveckým plemenům, nelze oddělit oblasti chovatelství a pracovní využití. Povaha, lovecké vlohy a ostatní vlastnosti se dají nejlépe měřit na ochotě a schopnosti pracovat.Ty společně s prvky exteriéru musí tvořit základní kritéria pro využití jedince v chovu. V průběhu mojí kynologické činnosti jsem pracoval , až na výjimky prvních dvou, vždy se psy výhradně vlastního chovu. Snažil jsem se prokázat, že i jedinec vysoce hodnocený po stránce exteriérové může vykazovat výborné pracovní výsledky. Jednoznačné hodnocení toho nejlepšího není možné, tím nejlepším zůstává pro mne každý, který dobré výkony a výsledky na zkouškách, především těch vyšších, byl schopen potvrdit a vykazovat v myslivecké praxi, který svoje exteriérové a povahové vlastnosti prokazoval úspěšně na výstavách. Vysoce hodnotím psa Chart Tuskulum, který vykonal postupně ve dvou sezonách všech devět typů zkoušek, které může foxteriér v Česku absolvovat. Své výborné exteriérové vlastnosti stvrdil v prvním říjnovém víkendu roku 2003 ziskem titulu „Evropský vítěz“, dva týdny nato završil své úspěchy složením všestranných zkoušek. Z chovatelského hlediska mám upřímnou radost z každého dobrého výsledku psa, který nese jméno mojí chovatelské stanice. V tomto ohledu si velmi vážím skutečnosti, že v období let 2003 – 2006 pocházel nejlepší pracovní hladkosrstý foxteriér roku vždy z chovatelské stanice Tuskulum.
Co byste rád vzkázal začínajícím chovatelům?Každý chovatel si musí v první řadě uvědomovat, že chovatelství je proces dlouhodobý, nikdy nekončící, přinášející úspěchy, uspokojení, ale často i zklamání. Žádnému začínajícímu chovateli nechybí velká dávka odhodlání a energie. Nicméně, co asi nikdo z nás nemá vrozené je umět přijmout prohru. Opravdu přiznat si porážku a ocenit kvality vítěze není jednoduché, ale o to důležitější. Takový chovatel pak snáze pozná přednosti i nedostatky svých psů a jen takový je schopen v budoucnu vystavit pevné základy svého chovu. To by mělo v praxi znamenat mít jasnou představu a stanovený cíl chovu, navazovat a zlepšovat výborný chovný základ vlastní chovatelské stanice a nebýt slepě poplatný moderním trendům jiných chovů.
Jak vidíte současný chov našich plemen, největší přednosti a problémy?Chov obou našich plemen foxteriéra doznal v období posledního desetiletí podstatný kvalitativní vzestup, především v oblasti exteriéru, určitě jako důsledek importu kvalitních chovných jedinců či využití zahraničního krytí. Je pravdou, že ne vždy se daří zachovat vyvážený poměr mezi vynikajícím výstavním oceněním, povahou a pracovním využitím. I přes skutečnost existence výborných pracovních jedinců v našich chovech nelze opomenout nebo nevidět stále se snižující zájem široké myslivecké veřejnosti o využití foxteriéra v praxi. Ve vztahu k této skutečnosti hodnotím vysoce moudré a prozíravé rozhodnutí výboru klubu o splnění podmínky chovnosti jedince pouze na výstavách pořádaných klubem. Je ověřenou pravdou a radou zkušených chovatelů, že krycí pes se mimo jiného hledá na výstavách či zkouškách, je možno porovnat a vyhodnotit odchovy. Předpokladem úspěšného chovu musí být jedině výběr a využití nejlepších jedinců pro další reprodukci.
Co se vám vybaví, když se řekne foxteriér ?Především naplnění jedné z mnoha životních zálib – myslivecké kynologie, čas věnovaný výcviku, absolvování zkoušek, výstav, chovu, vzpomínkám na všechny úspěšně absolvované akce. Poznání řady nových zajímavých lidí, kamarádů a přátel, které spojuje společný zájem chovu foxteriéra.
Jsem teprve kousek za startovní čarou– Vladimír Hutěčka ml.
Jak dlouho se věnujete chovu psů a proč jste si zvolil právě foxteriéra?
Pokud se člověk narodí na vesnici, je nasnadě, že už odmalička je v úzkém kontaktu s přírodou. Osobně jsem se poprvé blíže setkal se psem na dvorku prarodičů. A světe div se, jako by to můj osud předznamenalo, byla to skoro čistokrevná drsnosrstá foxteriérka Ťapka. I když v mé paměti jsou vzpomínky na ni zaznamenány mlhavě, přesto se dodnes tradují v naší rodině příběhy o jejím skutečném umu v odchytu zatoulaného domácího zvířectva. Brzy totiž pochopila, že jejím úkolem není králíka zabít, ale šikovně chytit a přidržet do příchodu pana domácího.
Skutečně prvního psa jsem si, za ušetřené kapesné, pořídil v sedmi letech. Byla to hladkosrstá „bezpapírová“ jezevčice Ajka. Svou povahou snad ani nepatřila ke svému plemeni. Byla neuvěřitelně chytrá, oddaná a nezvykle temperamentní. Její ostrost na škodnou byla v okolí vyhlášená. Pokud před ní kočka neutekla na strom, neměla mnoho nadějí na přežití. V průběhu času se otec rozhodl, že přeci jen, jako myslivec, musí vlastnit loveckého psa s průkazem původu. S výběrem plemene měl jasno už od svých klukovských let. Měl to být foxteriér hladkosrstý. Nebylo obtížné pro tuto myšlenku nadchnout i mne. Sehnat jej v roce 1986 nebylo vůbec jednoduché. To se sice podařilo, ovšem jak se později ukázalo, zakoupená fenka nebyla tou pravou pro chov ani lov. Proto otec zkontaktoval osobu nejpovolanější, poradce chovu pana Dr. Brázdu, od kterého jsme si brzy dovezli psa Dukar Taxon. Na jeho doporučení byli později koupeni i sourozenci Cinta, Ela a Eda z chovatelské stanice pana Čeňka Moudrého „z Krčmaně“.
Co považujete za vaše největší chovatelské a kynologické úspěchy ?Prvními krůčky světem lovecké kynologie mne provázela Ela z Krčmaně (domácky zvaná Peti). Rozhodně se jednalo a výbornou fenu s dobrou povahou. Naším prvním společným úspěchem bylo, v mých šestnácti letech a jejích dvanácti měsících věku, vítězství na barvářských zkouškách. Peti s námi žila do svých 14 let. S jejím loňským odchodem na věčnost se tudíž člověk neubránil nostalgii a smutku. Druhým psem, na kterého nikdy nezapomenu je Chart Tuskulum. V něm jsem nalezl a stále nacházím pravého foxteriéra – stoprocentně oddaného, skvěle vlohově vybaveného a temperamentního. Již v mladistvém věku posbíral na výstavách mnohá vítězství, aby své kvality završil poté úspěšným předvedením na Evropské výstavě psů v roce 2003. Co si u něj nejvíce cením je skvělá povaha. Při tréninku dokázal pracovat třeba i na „půl plynu“, ale jakmile zjistil, že soutěž začíná, neváhal rozvinout svůj um naplno. V průběhu času přišli a doufám i v budoucnu přijdou další výborní jedinci. Nicméně výše zmínění zůstanou zapsáni natrvalo v mé mysli.
Co byste rád vzkázal začínajícím chovatelům?Přiznám se, že odpověď na tuto otázku pro mne není jednoduchá. Sám se cítím být teprve kousek za pomyslnou startovní čarou. Společně s otcem se podílím na činnosti chovatelské stanice TUSKULUM od doby jejího vzniku od roku 1996, od roku 2006 je tato přepsána na mne. Stát se chovatelem znamená spojit svůj život s velmi krásnou, leč náročnou činností. Je důležité, aby každý v tomto oboru začínající si předem stanovil určitá kritéria, budoucí cíle. Občas se setkávám s takovými nováčky, kteří vlastní špičkového foxteriéra. Díky jeho úspěchům nabudou brzy přesvědčení, že mají snad toho vůbec nejlepšího. Někdy jsou pak velmi zklamáni ze své mylné představy. Každý se proto hned na začátku musí připravit na to, že během času jej potká řada úskalí a překážek a někdy více nezdarů než úspěchů. Chov je zkrátka o výdrži, pokoře a lásce ke psům. Na to nikdy nesmíme zapomínat.
Jak vidíte současný chov našich plemen, největší přednosti a problémy ?Zájem o foxteriéry měl do roku 2008 vzrůstající tendenci, i když je pravdou, že větší měrou na straně hladkosrstých. Dnes se situace mění, na absolvovaném počtu krytí se meziročně projevuje pokles. Zřejmě ekonomická krize si bere i zde svou daň. Obecně vzato, pokud se exteriéru, typu a loveckého využití týká, patří naši nejlepší foxteriéři obou plemen dlouhodobě k evropské špičce. Naší velkou výhodou a skrytým potenciálem je velké procento mladých chovatelů, ochotných investovat nemalé částky i čas pro zkvalitnění svých odchovů. Dokonce i špičková chovatelka foxteriérů z Velké Británie - Jenny Thornton si při návštěvě v Česku posteskla, že u nich zájem mladších chovatelů není dlouhodobě zaznamenán. Dost nám v tomto ohledu záviděla. Velkým překvapením pro mne, jako myslivce, v letošní sezóně zůstává velký zájem o účast na klubových zkouškách. Byl bych rád, aby se foxteriér dostal znovu více do obecného povědomí. Otázkou zůstává, jakým směrem napřít pozornost k získání nových „foxlařů“ do našich řad. V našem klubovém zpravodaji jsem se seznámil s názorem, že pro uchovnění povinná účast jen na výstavách pořádaných KCHF ČR je jednou z příčin poklesu chovné základny. S tímto tvrzením nesouhlasím. Podle mého soudu, potencionálního nového majitele o foxteriéra přece nepřesvědčí to, že na výstavě uvidí namísto tuctu třeba dvojnásob představitelů plemene. Zájem o konkrétní plemeno více určuje trend doby, než cokoliv jiného. Vždyť vzpomeňme na léta minulá a na počty labradorů, bíglů, jack russel teriérů či výmarských ohařů zapisovaných každoročně do plemenných knih ve stovkách štěňat. Spíše úkolem do budoucna všech nás, příznivců foxlíků, bude tyto více propagovat na rozličných společenských nebo kynologických akcích. Jako krok správným směrem hodnotím například udělení čestného členství „in memoriam“ Karlu Čapkovi, které bylo veřejně předáno za početné účasti veřejnosti.
Co se vám vybaví, když se řekne foxteriér ?Foxteriér je pro mne zdrojem dobré nálady i přátelství. Už si nedovedu představit vlastnit psy s menší dávkou temperamentu. Díky tomuto koníčku jsem poznal a do života i získal mnoho přátel a kamarádů nejen u nás, ale i v dalších evropských zemích. A takto získaná přátelství jsou obohacující.