Výlet za foxteriéry do Finska - červenec 2005
Ve dnech 6. – 13. 7. 2005 jsme spolu s panem Martonim navštívili, na pozvání našich přátel z řad chovatelů, zemi tisíce jezer – Finsko. Termín nebyl vybrán nikterak náhodně, ale byl směřován k datu konání akce tamního Klubu chovatelů foxteriérů. Podle předběžných informací se mělo jednat o Speciální výstavu, zkoušky z norování, zkoušky z vodní práce, barvářská zkoušky a soutěže agility.
Dostatečně vybaveni několika vrstvami oblečení a tradiční valašskou slivovicí jsme vyrazili letadlem z Vídně směrem do Helsinek. Po příletu jsme byli překvapeni náhlou změnou počasí. Ačkoliv bylo již 23 hodin, slunce stále bylo na obzoru jasně zřetelné. Jak jsme později pochopili, nebyl tento úkaz nijak vzácný, ale daný zeměpisnou polohou. Tradiční letní tmavou středoevropskou noc ve Finsku zkrátka nelze zažít, i v noci při jasné obloze je totiž vidět obrys slunečních paprsků. Ihned po příletu jsme byli ubytováni v rodině Olaviho Tuovinena v malebném městečku Hirvihaara nedaleko Helsinek, resp. v jeho okrajové části. Dlouze do ranních hodin jsme pak společně diskutovali o chovu foxteriérů u nás, ve Finsku, ale i ve světě. Následující den jsme věnovali krátké návštěvě městečka Hirvihaara a následně i prohlídce tamního skanzenu, přibližujícímu život ve Finsku před mnoho lety. Odpoledne jsme se přesunuli asi do 300 km východně vzdáleného města Haukkualaakso, v jehož blízkosti se uskutečnil letošní jubilejní, v pořadí již třicátý „Kemp s foxteriéry“. Místem setkání bylo opravdu idylické prostředí severské krajiny protkané borovicovými háji s bohatými podrosty borůvčí, vřesů a lišejníků. Na rozlehlých štěrkopískových pláních bylo dostatek místa pro stanové městečko, které skýtalo pohodlný přechodný pobyt několika desítek foxteriérů a jejich majitelů. Byli jsme překvapeni, že už ve čtvrtek byly stanové plochy prakticky zaplněné. V kempu jsme se již první večer pozdravili se svými dalšími přáteli a během našeho marného čekání na západ slunce oné vlahé letní noci, poznávali další nové kamarády.
Pátek ráno byl dnem nejočekávanějším – konání Speciální výstavy foxteriérů. Ve Finsku se koná pouze jedna Speciální výstava a všichni chovatelé tuto pak berou patřičně prestižně. Na výstavě předvedli prakticky vše nejlepší přední finské chovatelské stanice – mezi hladkými Vielfrass, Texforrier, Wolfheart, Rennam, Woodborne, of Windy cottage; v drsných pak Starring, Quays friend, Mixfox, Wolfheart. Pozvaný anglický rozhodčí Malcom Murray (chovatelská stanice hladkých Yarrum) měl za úkol posoudit 66 foxteriérů hladkosrstých a 27 foxteriérů drsnosrstých. O způsobu jeho posuzování vesměs nikdo nic nevěděl, byl velkou neznámou. Pro něho samotného byla tato výstava první možností posuzovat mimo Britské ostrovy. Na pořadu dne byli nejprve foxteriéři hladkosrstí, následováni drsnosrstými. V každé ze tříd (rozdělených jako u nás) bylo možné vidět mnoho krásných i více méně průměrných jedinců. Zjevným rozdílem ve srovnání s výstavami pořádanými ve střední Evropě je fakt, že vítězové jednotlivých tříd nezískávají žádná čekatelství tamního šampionátu, ale tento je udělován jen vítěznému psovi a vítězné feně v konkurenci jedinců tříd dospělých (od 15 měsíců) i mladých (Sert). Dále je udělováno pořadí psů a fen od prvního až do čtvrtého pořadí. Pokud totiž vítězný pes nebo fena již šampiony Finska jsou, získává Sert další pes v pořadí, který šampionem ještě není.
Zdálo se mi, že rozhodčí zpočátku nasadil příliš „ostrý metr“, jako by mu nebyl zcela zřejmý způsob oceňování známek. I velmi pěkným psům byly udělovány třeba „jen dobré“. Například v dobře zastoupené třídě šampionů byla zadána jedna výborná, dvě velmi dobré a dvě dobré! Přece jenom v Anglii je určováno pořadí bez nutnosti zhodnocení kvalit psů s ohledem na standard plemene, jako je to zvyklostí v rámci zemí FCI. Mezi hladkosrstými psy nakonec zvítězil a Sert získal ze Švédka do Finska importovaný Givens Hot-Forse (o: Brightwood’s Double Form m: Busalizas Lady Ghost; maj.: Mulari-Karvonen). Pes velmi pěkného, vyváženého typu. Nezdál se nijak zvlášť výrazný, ale zároveň bylo těžko na něm najít chybu. Byl výborné velikosti, krátkého rámce. Druhý v pořadí skončil v současnosti nejúspěšnější finský pes, vítěz mnoha desítek výstav Texforrier Easy Does It (Texforrier Show Stopper m: Texforrier Cocaine; maj Nyman Molli); následovaný finským šampionem krásy i práce Streakhead Indy Benton (o: Voltage El Nino m: Sv. vítězka Betti-Boom De Los Leones Del Partal). Čtvrtým nejlepším byl vyhlášen vítěz třídy mladých, syn amerického psa Foxhill The Avenger a matky Texforrier Easy On The Eye, Texforrier Mr. Right v majetku Molli Nyman. V konkurenci hladkosrstých fen a nakonec naprosto zaslouženě, celkem suverénně, vyhrála Evropská vítězka Vielfrass Anastacia (otec Sapelars Lancelot m: Vielfrass Petite Sirah, maj.: Tuovinen Olavi a Anne) následována fenou pěkného krátkého rámce s překrásným jistým uchem Vielfrass Dogita (o: Bodils Ludwig van B m: Vielfrass Shangrila; maj.: Vesterback Kirsi). Jako třetí v pořadí byla oceněna dcera slavného amerického psa Sunrise Blaze of Glamorgan’sa matkyTexforrier In a Nutschell - Texforrier Nut to Crack v majetku Nyman Molli (na feně mě sice upoutal výraz hlavy a předvedení, ale scházel mi výraznější kohoutek, kratší tělesný rámec a prostornější pohyb). Čtvrtá v pořadí skončila z Francie importovaná Howl’Melody U’r my sexbomb Vielfrass (o: Sapelars Lancelot m: Vanesa du Bois des Maitres, maj.: Tuovinen Olavi a Anne). Na výstavě byli zastoupení i jedinci z krytí po psovi českého chovu, dnes v majetku pana Štefka Endy z Děkanu, a to pes of Windy Cottage Cerny a fenka of Windy Cottage Cesna (po matce Delilah, chovatel Lea Zenger). Myslím, že oba byli typem velmi podobní svému otci. Pes byl oceněn nakonec známkou dobrý a fenka výborná 4 ve třídě otevřené (v konkurenci dalších 12 fen). Za zmínku stojí i vítězný pes ze třídy dorostu, překrásně stavěný Vielfrass Köny, syn anglického Boreham Beau Brummel a matky Vielfrass Anastacia. Osobně mi padl při prvním pohledu do oka. Vzhledem ke svému věku byl již vyspělý, dobře se předvádějící, vykazující velmi vyvážený, harmonický pohyb. Osobně mu předpovídám skvělou výstavní kariéru.Velmi pěkně na mě zapůsobil i druhý dorostenec v pořadí, australský import v majetku Pauly Heikkinen – Lehkonen, Tamsam Ring Side Gossip (o:Tamatea Free Spirit m: Tamsam Flashpoint). Celkově se vítězkou hladkých stala zcela zaslouženě Vielfrass Anastacia.
Drsnosrstých bylo sice početně méně, ale průměrnou kvalitou se mi velmi líbili. Zvláště vítězní psi z chovatelské stanice Starring by si rozhodně snadno zadali s nejlepšími evropskými psy. Ve výsledcích se stal vítězem plemene, vítězem psů a nakonec i vítězem celé výstavy překrásný Starring Quinn (o: Starring Noack, m: Starring Flirt; maj. a chov. Juha Palosari). Druhým nejlepším psem se stal a titul Sert. získal Starring Troy (o: Starring Quinn m: Starring Odesa.; chov. a maj. Juha Palosari); třetím a res. Sert. byl Qway’s Friend Arroz (o: Qway’s Friend Fromaggio, m: Qway’s Friend Uszka; chov. a maj. Toivonen Sari). Čtvrtým nejlepším psem byl rozhodčím vybrán mladý, z NSR importovaný pes Falcon v.d. Bismarcquelle (o: Svět. vít. Starring El Hannibal, m: Jorga v.d. Bismarcquelle; maj. Juha Palosari / Möhrke). I mezi fenami bylo převedeno několik špičkových zvířat. Zaslouženě triumfovala Starring Lia(o: Marstens Boomerang, m: Starring Santeric Nicole; chov. a maj. Juha Palosari), následovaná Sert.Starring Xsara (o: Starring Saint, m: Starring Queen; chov. a maj. Juha Palosari), Starring Odessa(o: Strozzavolpe Mr. Fantastic, m: Starring Gaya;; chov. a maj. Juha Palosari) a fenou res. Sert. Qway’s Friend White Wine (o: Topgun Edison, m: Qway’s Friend Omelette; chov. a maj. Toivonen Sari).
Zajímavým bylo, že bezprostředně po výstavě téměř nikdo neopustil kemp. Není divu. Kdo setrval, mohl poznat noc plnou zábavy. Tato započala soutěží o nejvěrnější napodobení svého idolu, při které jsme se všichni dobře bavili. Podobně tak tomu bylo i při improvizované diskotéce v přístřešku u kempu, případně při relaxaci v sauně spojené s ochlazovací koupelí v překrásném rozlehlém rašeliništi.
Pro nás mělo být vyvrcholením konání zkoušek z norování, které byly jak pro páteční, tak i sobotní noc naplánovány na 2:00 hod v noci. Jediným důvodem bylo, že dle tamních veterinární regulativů mohou být tyto pořádány jen v době, kdy teplota vzduchu klesne pod 20°C. Vzhledem k právě probíhajícím slunečným dnům a světlým nocím nebylo tedy divu, že tato podmínka je splněna až v brzkých ranních hodinách. Samotný systém norování je zcela odlišný od našeho. Nora nebyla umístěna nastálo, ale jednalo se důmyslně sestavenou „skládačku“ z překližky, která byla před soutěží na místo přivezena. Její schéma je patrné z přiloženého obrázku. Jak je vidět, jednalo se jednoúrovňovou noru, která obsahuje celkem 8 kotlů. Za druhým kotlem je tato rozvětvena do 3 navzájem uzavřených paprsků. Profil nory je 18 cm x 18 cm, ale v místech před kotly je tato snížena na pouhých 13 cm, což znamená, že zkoušení psi se musí tímto místem prosoukat v poloze boční. Zkušební čas práce činí 20 min. Psi jsou podle podaného výkonu klasifikováni známkami A – D, přičemž náročnost zkoušek je dvoustupňová. Při dvojím splnění prvního stupně zkoušek na výbornou a jednom splnění vyššího stupně pes obdrží titul Finský šampion práce. V sobotu odpoledne se pak uskutečnily zkoušky z vodní práce, v noci opět zkoušky z norování a v neděli ráno byla na programu barvářská soutěž.
Byli jsme přímými pozorovateli zkoušek z vodní práce. Tyto byly hodně uzpůsobeny praxi. Jejich součástí bylo přinášení střelené kachny z hluboké vody, práce ve hluboké vodě a dohledávka kachny z houštiny. Přinášení střelené kachny z hluboké vody bylo podobné jako u nás jen s tím rozdílem, že po odhození kachny následoval i výstřel z brokovnice a teprve pak vypuštění psa (min. 5 metrů od břehu). Při práci na hluboké vodě bylo dbáno mimo opětovného vypuštění psa minimálně 5 metrů od břehu i na důsledném prohledávání vodní hladiny ve všech směrech do vzdálenosti minimálně 40 metrů (časový limit nestanoven, záleželo to na úsudku rozhodčích). Při poslední disciplíně rozhodčí založil vlečku s kachnou asi 150 m dlouhou. Vůdce i se psem tuto sledovali na stopovacím (barvářském) řemenu. Na konci vůdce dohledanou kachnu uchopil, odhodil ji od místa, kde stojí a pes ji přinesl. Obecně rozhodčí příliš nebazírovali na ideální odevzdávce, ale jednoznačně je zajímala samotná schopnost psa k loveckému výkonu.
Co mi ale obecně jednoznačně chybělo na finském pojetí zkoušek z výkonu byla absolutní absence mysliveckých zvyků a tradic. Nejednou jsem si během víkendu uvědomil pravý rozdíl mezi pouhým lovectvím a myslivostí v našem pojetí.
Dny v kempu uplynuly velice rychle a tak nastal čas rozloučit se s částí známých a v neděli ráno odjet, opět za slunného počasí, zpět směrem Hirvihaara. Poslední dva dny strávené v zemi tisíce jezer jsme, za neutuchající pozornosti našich hostitelů, vyplnili výlety do jednoho z nejstarších finských měst Porvoo a známého sportovního letoviska v Lahti. Zvláště okouzlující pak byla dvouhodinová plavba parníkem po jezeře v Lahti.
Týden strávený ve Finsku byl tedy zajímavý nejen z pohledu chovatelského. Díky němu jsme poznali nové přátele, uviděli krásy severské přírody i architektury a částečně poznali životní styl a charakter tamních obyvatel.