Cruft – můj splněný sen
Pojem Cruftovy výstavy pro mě vyjadřuje synonymum pro tradici, přehlídku chovatelského umu a psí krásy. Už od útlých dětských let jsem s nadšením pročítal zážitky účastníků této velkolepé události. Snil jsem, že i já tuto výstavu musím zažít osobně. Vidět nejstarší výstavu na světě, potkat osobně slavné chovatele a pochopitelně se pokochat krásou nejlepších psů na pozadí věhlasného „zeleného koberce“.
Můj sen o účasti na „Cruftu“ se mi podařilo zrealizovat až letos. Po úspěšně zvládnuté kvalifikaci na Mezinárodní výstavě psů v Bratislavě jsem přihlásil i svoji sedmnácti měsíční fenu foxteriéra hladkosrstého Latonia Tuskulum (domácky zvanou Tína) do třídy „Junior“. Hlavními strůjci tohoto výletu byli manželé Nemesszeghyovi, kteří uspořádali do Birminghamu skvělý zájezd celkem šesti lidí se svými psy. Samotná cesta po dálnici je nesmírně únavná a náročná, nicméně proběhla bez sebemenšího zádrhele. Po příjezdu do hotelu jsme se nejdříve postarali o psy a následně znaveni brzy usnuli, abychom nabrali síly pro sobotní vystavování.Ráno jsem vstával s nadšením i obavami. Člověk velké výzvy vidí jinak rok předem a v den „D“. V naší výpravě jsem byl jediný, kdo na Cruft ještě nebyl. Ráno jsem rád poslechl každou z rad zkušenějších kolegů. Byl jsem překvapen, že parkoviště jsou dosti vzdálená od výstaviště. Ale ranní patnáctiminutová procházka nikomu nemůže škodit. Po zdárně zvládnutém vstupu pro mě bylo novinkou, že každý vystavovatel měl pro své věci vymezený prostor v jakési kóji, která je však vždy v dosahu výstavního kruhu.
Obě plemena foxteriérů posuzoval pan Lynn Snow z Velké Británie. Přihlášeno bylo 73 foxteriérů hladkosrstých a 84 foxteriérů drsnosrstých. V 9:00 hodin začalo posuzování foxteriérů hladkosrstých. Potkal jsem ty nejznámější anglické chovatele foxteriérů, ale také mnoho chovatelů z „kontinentální“ Evropy i USA. Potěšila mě i přítomnost mých finských přátel, manželů Tuovinen. Mimo všech anglických psů byly zastoupeni i chovy z Belgie Belfox, z Německa v.d. Bismarckquelle nebo Itálie Star Pride. Pečlivě jsem sledoval zejména požadavky rozhodčího na vystavovatele. Rozhodčí vyžadoval od každého po posouzení na stole předvedení psa ve figuře trojúhelník a následně také pohybu ve směru tam a zpět. Často to byl jediný okamžik, kdy se pes prošel. Samotné stanovení pořadí ve třídě bylo zadáváno ze statiky. Každá chyba v předvedení znamenala okamžitý konec všem nadějím. Koneckonců se jedná o tradiční techniku posuzování anglických rozhodčích. Také jsem pochopil, že vystavovatel si sám volí pořadí, v jakém nastoupí ve třídě. Ve třídách s vyšším početním zastoupením to může být, pro některé psy, výhodou.
Posuzování v Anglii se vyznačuje velkou plynulostí. Ani posouzení početněji zastoupených tříd nezabralo příliš času. V jednotlivých třídách psů mě zaujal vítěz třídy mladých a R-CC Darlaur Dakota (bíločerný vyšší pes výborné anatomie i předvedení). Ve třídě limit byl předveden Agria Total Recall v majetku naší členky Ivy Králové. V početně silně zastoupené třídě obsadil výborné čtvrté místě. Jeho prezentace byla výborná. Vítězem třídy limit se stal Belfox Matador – vyšší bíločerný výrazný pes, dalším z kvalitních odchovů psa Belfox Emperor. Nejvyšší kvalita u psů byla k vidění ve třídě „Open“. Rozhodčí vybral za vítěze amerického Absolutely Ambitious, následovaného anglickým Yoxella Wiki Leaks a dalším americkým Foxwell Rama Power Strike. Nejlepším psem a titulem „Challange certificate (CC)“ byl oceněn Absolutely Supertitious následovaný Darlaur Dakota.
Po třídách veteránů (zvítězila Migley Domino with Gosel) a dorostu (první místo obsadila Saredon American Girl. Ve třídě „Junior“ jsem předváděl svou fenu Latonia Tuskulum. Samotné vystavování bylo pro mě osobně velkým zážitkem. Ve třídě „Junior“ nám bylo konkurencí devět fen čistě anglického chovu. Mile mě překvapila volba rozhodčího mezi pět nejlepších fen třídy „Junior“, aby mě následně šokovalo její vítězství. Druhé místo obsadila Manuella Weiss s fenou Yoxella Why Not de la Rosa. Na závěr posuzování našeho plemene na nás s Tínou čekal boj o titul nejcennější – CC (Challenge Certificate). Konkurencí nám byla fena belgického chovu (Belfox Malice – dcera i u nás působícího Belfox Jerry), francouzského (Ironybelfox du Manoir Saint Adrien) a pochopitelně feny anglického chovu (především vítězka třídy „Open“ Glendraterra Suzi Kew). Feny si pan rozhodčí prohlédl pouze ve statice a v pohybu tam a zpět. Na chvíli, kdy po krátkém rozmýšlení na Tínu ukázal, nezapomenu do konce života. Nepopsatelná euforie radosti mě naplnila plnými doušky. Ani se mi nechtělo vystoupit z řady, nemohl jsem uvěřit. První myšlenky putovaly k mému tátovi, který chov foxteriérů v naší rodině založil. Bohužel v tom čase ležel v nemocnici, proto vzpomínky na něj byly o to intenzivnější… Titul R-CC si odnesla Ironybelfox du Manoir Saint Adrien. Za zmínku stojí, že všichni psi chovu Belfox byli předváděni mladými vystavovateli, kteří svůj úkol vždy splnili na jedničku.
Na závěr posuzování hladkosrstých o titul BOB soupeřila Tína se psem amerického chovu Absolutely Supertitious, v majetku F.W. Schöneberga z Německa. Rozhodčí volbu titulu BOB nenapínal a bez váhání zvolil psa. Moje první návštěva Cruftu se stala naplněným snem malého kluka z Valašska, který pročítajíc články v klubovém zpravodaji snil o úspěšné promenádě po zeleném koberci.
Vladimír Hutěčka
